Lásky není nikdy dost !
°°♥ °° Napiš příběh a já ho zveřejnim tady
REKLAMY °°tů°°

Listopad 2009

Tak to mě dostalo :-(

30. listopadu 2009 v 17:00 | nwm |  VŠELIJAKÉ VIDEJKA

Mno tak to mě dostalo to je tak klásný ale tak smutný :-(

bráchové

30. listopadu 2009 v 16:56 | nwm |  vtipy :-)
Přijde muž do prácea na ruce má dvě černý stuhy
a kolega se ptá proč má na ruce ty stuhy? A muž odpoví
ale včera mě umřel táta. To je mi líto odpoví kolega
ale proč tam máž ty stuhy dvě ? Ale představ si
volal mi brácha a normálně mu taky umřel táta.

VÍTE ŽE ?

30. listopadu 2009 v 16:49 | NWM |  Zajímavosti

VÍTE ŽE ................

Samci lemčíků si zdobí svá loubí barevnými mušličkami a květy a natírají ho rozmáčkanými bobulemi , aby aby přilákali samici .toto je Lemčík

samci varanů svádějí neškodné souboje , při kterých se přetlačují a vítěz zízkává samici

oči koček zachití o 50% více světla neř lidské oko , a proto vidí i ve tmě.

liška polární v zimě zbělá aby se ukryla na sněhu.

LOFUJU TĚ MOOC :-*

30. listopadu 2009 v 16:38 | KÁTA |  obrázky

co obsahuje pusinka :-*

30. listopadu 2009 v 16:25 | nwm |  Zajímavosti

V každé pusince, kterou si vyměníš se svým miláčkem, je: 0,10% vody

0,50% bílkovin

0,17% výměšků

0,01% soli

98,22% bacilů


Malá prodavačka zápalek

30. listopadu 2009 v 15:41 | Jayk3M |  Texty písný
Myslím, že byl štědrý den,
A venku padal sníh,
Vždy když padá hvězda,
Jedno srdce přestane bít.
Myslím, že byl štědrý den,
A venku padal sníh,
Velké modré oči,
A děvčátko na ulici.
Špinavé blond vlasy,
A otrhané hadry,
Nemohla jít domů,
Dokud nepřinesla prachy.
Její otec alkoholik,
Matka dávno po smrti,
Ona mrzla venku,
A prodávala zápalky.
Sníh pálil její dlaň
Ale každý to ignoroval,
Nikdo si jí nevšímal,
Nikdo neslyšel její pláč.
Nikdo si jí nevšímal,
A Všichni v teple doma,
Svíčky teplo z krbu
Smích a dokonala rodina.
Osvícena okna
Dárky zpěv a spousty jídla,
A venku jenom zima,
Chlad a rozpraskaná chodidla.
Její duše smutek,
Opuštěné ulice,
Její duše chlad,
Malá prodavačka zápalek.
Osvícená okna,
Slova nevyřčená prosba,
Na nebi padá hvězda láska,
Dlouhá bílá chodba.
Ta dívka byla anděl,
který uhořel
zbyl jenom stín
Tak kdo jí odpustí,
Že neuměla žít
A chtěla trochu víc
Tak kdo jí odpustí…?!
Ta dívka byla anděl,
Který uhořel,
Zbyl jenom stín,
Tak kdo jí odpustí…
Že neuměla žít,
A chtěla trochu víc
Tak kdo jí odpustí…?!
Myslím, že byl štědrý den,
A venku padal sníh,
který zabil její bolest
odnesl její sny,
ona jako stín,
jako náznak věčně prázdná,
neví co je láska,
mladá holka sotva patnáct,
prosím zastav,
uslzené oči,
sníh, sněhové vločky,
sny,bolest ve (v)očích
nezbylo jí vůbec nic,
jenom život jenom dech,
otrhané šaty
poslední krabička zápalek.
Chtěla se jen zahřát
a tak hoří další sirka,
její tělo nic,
její tělo pořád zima,
bála se toho kripla,
ví že nepřinese prachy,
její otec jí zas zmlátí,
už se nechce vrátit,
už to nechce zpátky,
život je tak krátký,
nepoznala rodinu,
nikdy neřekla tati,
už to nechce zpátky,
a teď umírá strachy,
zbyl jí jenom život
a poslední tři zápalky.
Ta dívka byla anděl,
Který uhořel,
Zbyl jenom stín,
Tak kdo jí odpustí…
Že neuměla žít,
A chtěla trochu víc
Tak kdo jí odpustí…?!
Ta dívka byla anděl,
Který uhořel,
Zbyl jenom stín,
Tak kdo jí odpustí…
Že neuměla žít,
A chtěla trochu víc
Tak kdo jí odpustí…?!
Myslím, že byl štědrý den,
A venku padal sníh,
a jedna malá holka
Držela tři sirky,
Poslední tři sirky,
Takže poslední tři vize,
Poslední tři sirky chlad,
Končí její příběh,
Zapálila první,
A přestala být zima,
Vidí sebe u stolu
Jídlo teplo rodina,
Konečně má všechno
To co jí život odepřel,
Ale jak sirka zhasla,
Tak obraz zmizel,
Tak škrtá druhou sirkou,
Vánoční přání
A zase vidí sebe,
Vidí dárky drží nový šaty,
Natahuje ruce smích,
Probrala se ze snu,
Chce se vrátit zpátky
A tak škrtá další sirku,
poslední sirku
a vidí svoji mámu,
jak natahuje ruce
říká dnes se vrátíš domů,
myslím že byl štědrý den,
a venku padal sníh,
a ta dívka byla anděl
a já splnil její sny.
Ta dívka byla anděl,
Který uhořel,
Zbyl jenom stín,
Tak kdo jí odpustí…
Že neuměla žít,
A chtěla trochu víc
Tak kdo jí odpustí…....?!
Ta dívka byla anděl,
Který uhořel,
Zbyl jenom stín,
Tak kdo jí odpustí…
Že neuměla žít,
A chtěla trochu víc
Tak kdo jí odpustí…?!
Přišel nový den a bledé slunce svítilo na zledovatělou cestu, kde lezelo bezvladne tělo...
Všichni kolemjdoucí ji litovali, ale tehdy už byla mladá prodavačka zápalek daleko.
tam kde není zima bída ani bolest.!!!


To se mě strašně líbí !!! A vám ?

30. listopadu 2009 v 15:13 | NWM |  Básničky
Já tě zbožnuju ty mě vyháníš
Já tě lofuju ti mě nesnášíš !!!
TAK SE TĚ PTÁM PROČ ???

♥ sem dejte reklamy

30. listopadu 2009 v 15:00 | my dvě |  Reklami pro vaše bločky :-)
AHOJKY,TOTO JE MÍSTO JEN PRO VÁS SEM DÁVEJTE REKLAMI A NEBO ODKAZY NA VAŠE BLOGÍSKY ČI WEBOVKY !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Blezkovka č.1 platí do v 10.12.2009

30. listopadu 2009 v 14:56 | kačka i kajka :-)
1.KOLIK TI JE ROKU ?
2.LÍBÍ SE TI FILM STMÍVÁNÍ ?
3.KDO JE EVA FARNÁ ?
4.CO ZA STYL HUDBY POSLOUCHÁŠ ?
5.CO NA DIPLOMEK ?

Příběh nekončí (SUPER STAR)

29. listopadu 2009 v 15:31 | PALO HABERA |  Texty písný
Tisíc krokov od spomienok
som len kúsok od môjho sna
mám chvíľu pokým sa nepopálim

Nosím dosud stejný jméno
svoboda je příjemná
mou story každý zná jen zdáli

Viem byť blázon rátajte s tým:
no bránu k svojmu kľúču už viac nestratím

Veď príbeh nekončí, ja ďalej hrám a padám viac než vstávam,
svoju dušu dám na misku prázdnych váh.
Ještě nekončím, já jedu dál
a rvu se za svý práva
a nosím štěstí své po kapsách.

Nechej trable na pozítří
i když svět má tě v mířidlách
dým snů si lačně vtáh je to síla

Keď je ticho chce to výkrik
tvoja pieseň zvíri prach
tí ktorí majú strach sa mýlia

Bloudění je víc nežli cíl
tak ať mé klopýtání trvá o to dýl

Veď príbeh nekončí, ja ďalej hrám
a padám viac než vstávam, svoju dušu dám na misku prázdnych váh.
Ještě nekončím, já jedu dál
a rvu se za svý práva
a nosím štěstí své po kapsách.

Aj keď nás dráhy ciest raz rozdelia,
boli chvíľu z nás tu priatelia,
při tobě rád som vždy stál.
Písně náhlé jsou už dávno pryč,
v mých vzpomínkách budou čím dál víc,
naše plány zní tu dál.

Mój príbeh nekončí já ďalej hrám a padám viac než vstávám,
svoju dušu dám na misku prázdných váh(prázdných váááh)
ještě nekončím já jedu dál
a rvu se za svý práva
a nosím štěstí své po kapsách(2x)

jéé.. ......jéé

po kapsách

ach ......ach

toužím (Ewa Farná)

29. listopadu 2009 v 15:27 Texty písný
Nikdy nevíš jak se mám,
netušíš, kde a proč jsem.
Díra smutku skrývá tvář,
kterou máš rád.
Dálka chyby odpouští,
zůstane jen láska, víra.
Nerozhodnost zabíjí náš sen.
Zázrak můj se třpytí pořád dál
a žádá "Buď se mnou!"

R:Toužím zažít vlastní sen,
toužím prožít každý svůj den.
Nechci zákaz, z touhy strach,
oči na stopkách.
Nech mě žít, víš, že pohou chvíli mám,
kouzlo hříchu tančí stále nám.
Lítám tam a zpět,
vím co dělám, mám
svůj svět!
S láskou!
Hříšnou.

Vidím zase tvoji tvář,
lásky plnou žít, překrytí jas.
Nedokončíš báseň svou,
jdu spát.
Zázrak můj se třpytí pořád dál
a žádá "Buď se mnou!"

R:Toužím zažít vlastní sen,
toužím prožít každý svůj den.
Nechci zákaz, z touhy strach,
oči na stopkách.
Nech mě žít, víš, že pohou chvíli mám,
kouzlo hříchu tančí stále nám.
Lítám tam a zpět,
vím, co dělám, mám
svůj svět!
S láskou!
Vzácnou!
Svůj svět!
S láskou!
Hříšnou.

Tak hodím mincí,
mám jít dál či stát.
Můj anděl křičí:
Tak nech mě hrát!
Pomoc, já nechci lhát.

R:Toužím zažít vlastní sen,
toužím prožít každý svůj den.
Nechci zákaz, z touhy strach,
oči na stopkách.
Nech mě žít, víš, že pohou chvíli mám,
kouzlo hříchu tančí stále nám.
Lítám tam a zpět,
vím, co dělat, mám (vím co mám)
svůj svět!
S láskou!
Hříšnou!
Svůj svět!
S tebou.

STROM

29. listopadu 2009 v 15:24 | Já |  Básničky
Strom
Znám já jedno místo,
kde bejvával strom .
Jednoho dne v poledne,
přišli ňácí lidé.

Tyto lidé hodní nebyli,
a strom ihned zkáseli.
Už tem dávno není,
neznám delší znění

Karel

29. listopadu 2009 v 14:04 | nwm |  Básničky

Ten náš karel

toje kos

ztratil boty

chodí bos.


♥ luxus

29. listopadu 2009 v 12:43 obrázky
Poslouchej srdcem

SRDCE

29. listopadu 2009 v 12:33 | http://www.naprofil.cz/kategorie/srdce-a-srdicka/ |  obrázky
Srdíčko ze svíček
Srdíčka
Srdíčko ze svíček

SRDÍČKO NA TO URČO KLIKNI

29. listopadu 2009 v 12:30 | NWM |  obrázky
SrdíčkoMNO TO JE FAKT UPE BOMBA OBRÁZEK

ŠTĚDRÝ DEN (kytice)

29. listopadu 2009 v 12:24 | K.J.ERBEN |  Básničky
Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podřimuje,
děvčata předou měkký len.
"Toč se a vrč, můj kolovrátku,
ejhle, adventu již nakrátku
a blízko, blizoučko Štědrý den!"
Milotě děvčeti přísti, milo
za smutných zimních večerů;
neb nebude darmo její dílo,
tu pevnou chová důvěru.
I přijde mládenec za pilnou pannou,
řekne: Pojď za mne, dívko má,
budiž ty mi ženkou milovanou,
věrným ti mužem budu já.
Já tobě mužem, ty mně ženkou,
dej ruku, děvče rozmilé! -
A dívka, co předla přízi tenkou,
svatební šije košile.
"Toč se a vrč, můj kolovrátku,
však jest adventu již nakrátku
a přede dveřmi Štědrý den!"
II
Hoj, ty štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku?
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
Ovocnému stromoví
od večeře kosti
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.
Hoj, já mladá dívčina,
srdce nezadané;
mně na mysli jiného,
jiného cos tane.
Pod lesem, ach pod lesem,
na tom panském stavě
stojí vrby stařeny,
sníh na šedé hlavě.
Jedna vrba hrbatá
tajně dolů kývá,
kde se modré jezero
pod ledem ukrývá.
Tu prý dívce v půlnoci,
při luně pochodni
souzený se zjeví hoch
ve hladině vodní.
Hoj, mne půlnoc neleká,
ani liché vědy:
půjdu, vezmu sekeru,
prosekám ty ledy.
I nahlednu v jezero
hluboko - hluboko,
milému se podívám
pevně okem v oko.
III
Marie, Hana, dvě jména milá,
panny jak jarní růže květ:
která by z obou milejší byla,
nikdo nemůže rozumět.
Jestliže jedna promluví k hochu,
do ohně by jí k vůli šel;
pakli se druhá usměje trochu -
na první zas by zapomněl! -
Nastala půlnoc. Po nebi šíře
sbor vysypal se hvězdiček
jako ovečky okolo pastýře,
a pastýř jasný měsíček.
Nastala půlnoc, všech nocí máti,
půlnoc po Štědrém večeru:
na mladém sněhu svěží stopu znáti
ode vsi přímo k jezeru.
Tu jedna klečí, nad vodou líčko;
ta druhá stojí podle ní:
"Hano, Haničko, zlaté srdíčko,
jaké tam vidíš vidění?"
"Ach, vidím domek - ale jen v šeře -
jako co Václav ostává -
však již se jasní - ach, vidím dvéře,
ve dveřích mužská postava!
Na těle kabát zeleni temné,
klobouk na stranu - znám jej, znám!
Na něm ta kytka, co dostal ode mne -
můj milý bože! Václav sám!"
Na nohy skočí, srdce jí bije,
druhá přikleká vedle ní:
"Zdař bůh, má milá, zlatá Marie,
jaké ty vydíš vidění?"
"Ach, vidím, vidím - je mlhy mnoho,
všecko je mlhou zatmělé;
červená světla blýskají z toho -
zdá mi se býti v kostele.
Něco se černá mezi bílými -
však mi se rozednívá již: -
jsou to družičky, a mezi nimi -
proboha! Rakev - černý kříž!"
IV
Vlažný větřík laškuje
po osení mladém;
sad i pole květovým
přioděny vnadem;
zavzněla hudba od kostela zrána,
a za ní hejsa! - kvítím osypána
jede svatba řadem.
Švárný ženich jako květ
v kole svatebčanů,
kabát tmavě zelený,
klobouk v jednu stranu:
tak viděla jej v osudné té době,
tak si ji nyní domů vede k sobě,
švárnou ženku Hanu.
Zašlo léto. Přes pole
chladné větry vějí.
Zvoní hrana. Na marách
tělo vynášejí:
bílé družičky, planoucí svíce;
pláč, bědování, trouby hlaholíce
z hlubokosti znějí:
Miserere mei!
Koho věnec zelený,
koho v rakvi kryje?
Umřela, ach umřela
panenská lilie!
Vykvětla jakby zalívána rosou,
uvadla jakby podsečena kosou -
ubohá Marie!
V
Nastala zima, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará polehuje,
děvčata zase předou len.
"Toč se a vrč, můj kolovrátku,
však jest adventu zase nakrátku
a nedaleko Štědrý den!"
Ach ty Štědrý večere
noci divoplodné!
Když si na tě vzpomenu,
k srdci mne to bodne!
Seděly jsme také tak
loni pohromadě:
a než se rok obrátil,
dvě nám chybí v řadě!
Jedna, hlavu zavitou,
košiličky šije;
druhá již tři měsíce
v černé zemi hnije,
ubohá Marie!
Seděly jsme také tak
jako dnes a včera:
a než se rok obrátí -
kde z nás bude která?
"Toč se a vrť můj kolovrátku,
všeckoť ve světě jen na obrátku,
a život lidský jako sen!"
Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu

ZLATÝ KOLOVRAT (kytice)

29. listopadu 2009 v 12:22 | K.J.ERBEN |  Básničky
Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede z lesa pán,
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovičky zvoní,
jede sám a sám.
A před chalupou s koně hop
a na chalupu: klop, klop, klop!
"Hola hej ! otevřte mi dvéře,
zbloudil jsem při lovení zvěře,
dejte vody pít!"
Vyšla dívčina jako květ,
neviděl také krásy svět;
přinesla vody ze studnice,
stydlivě sedla u přeslice,
předla, předla len.
Pán stojí, nevěda, co chtěl,
své velké žízně zapomněl;
diví se tenké, rovné niti,
nemůže očí odvrátiti
z pěkné přadleny.
"Svobodna-li jest ruka tvá,
ty musíš býti žena má!"
dívčinu k boku svému vine -
"Ach pane, nemám vůle jiné,
ne jak máti chce."
"A kde je, děvče, máti tvá?
Nikohoť nevidím tu já." -
"Ach pane, má nevlastní máti
zejtra se s dcerou domů vrátí,
vyšly do města."
II
Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede zase pán;
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovičky zvoní,
přímo k chaloupce.
A před chalupou s koně hop
a na chalupu: klop, klop, klop!
"Hola! otevřte, milí lidi,
ať oči moje brzo vidí
potěšení mé!"
Vyšla babice, kůže a kost:
"Hoj, co nám nese vzácný host?"
"Nesu ti, nesu v domě změnu,
chci tvoji dceru za svou ženu,
tu tvou nevlastní."
"Hoho, panáčku, div a div,
kdo by pomyslil jaktěživ?
Pěkně vás vítám, vzácný hoste
však ani nevím, pane, kdo jste?
Jak jste přišel k nám?"
"Jsem této země král a pán,
náhodou včera zavolán:
dám tobě stříbro, dám ti zlato,
dej ty mně svoji dceru za to,
pěknou přadlenu."
"Ach pane králi, div a div,
kdo by se nadál jaktěživ?
Vždyť nejsme hodny, pane králi,
kéž bychom záslužněji stály
v milosti vaší!
Ale však radu, radu mám:
za cizí - dceru vlastní dám;
jeť podobna té druhé právě
jak oko oku v jedné hlavě -
její nit - hedbáv!"
"Špatná je, babo, rada tvá,
vykonej, co poroučím já:
zejtra, a den se ráno zjasní,
provodíš dceru svou nevlastní
na královský hrad!"
III
"Vstávej, dceruško, již je čas,
pan král již čeká, bude kvas;
však jsem já ani netušila -
nu bodejž dobře pořídila
v královském hradě!"
"Stroj se, sestřičko moje, stroj,
v královském hradě bude hoj;
vysoko jsi se podívala,
nízko mne, hleďte, zanechala -
nu jen zdráva buď!"
"Pojď již, Dorničko naše, pojď,
aby se nehněval tvůj choť;
až budeš v lese na rozhraní,
na domov nevzpomeneš ani -
pojď jen honem, pojď!"
"Matko, matičko, řekněte
nač s sebou ten nůž béřete?" -
"Nůž bude dobrý - někde v chladu
vypíchnem oči zlému hadu -
pojď jen honem, pojď!"
"Sestro, sestřičko, řekněte,
nač tu sekeru nesete?"
"Sekera dobrá - někde v keři
useknem hnáty líté zvěři -
pojď jen honem, pojď!"
A když již přišly v chlad a keř:
"Hoj, ty jsi ten had, tys ta zvěř!"
Hory a doly zaplakaly,
kterak dvě ženy nakládaly
s pannou ubohou!
"Nyní se s panem králem těš,
těš se s ním, kterakkoli chceš:
objímej jeho svěží tělo,
pohlížej na to jasné čelo,
pěkná přadleno!"
"Mamičko, kterak udělám,
kam oči a ty hnáty dám?" -
"Nenechávej jich podle těla,
ať někdo jich zas nepřidělá -
radš je s sebou vem."
A když již zašly za tu chvoj:
"Nic ty se, dcero má, neboj,
však jsi podobna té tam právě
jak oko oku v jedné hlavě -
neboj ty se nic!"
A když již byly hradu blíž,
pan král vyhlíží z okna již;
vychází s pány svými v cestu,
přivítá matku i nevěstu,
zrady netuše.
I byla svatba - zralý hřích,
panna nevěsta samý smích;
i byly hody, radování,
plesy a hudby bez ustání
do sedmého dne.
A když zasvítal osmý den,
král musí jíti s vojsky ven:
"Měj se tu dobře, paní moje,
já jedu do krutého boje,
na nepřítele.
Navrátím-li se z bitvy zpět,
omladne naší lásky květ!
Zatím na věrnou mou památku
hleď sobě pilně kolovrátku,
pilně doma přeď!"
IV
V hluboké pusté křovině
jak se tam vedlo dívčině?
Šest otevřených proudů bylo,
z nich se jí živobytí lilo
na zelený mech.
Vzešlo jí náhle štěstí moc,
nynčko jí hrozí smrti noc:
tělo již chladne, krev se sedá -
běda té době, běda, běda,
když ji spatřil král!
A tu se z lesních kdesi skal
stařeček nevídaný vzal:
šedivé vousy po kolena -
to tělo vloživ na ramena
v jeskyni je nes.
"Vstaň, mé pachole, běž, je chvat,
vezmi ten zlatý kolovrat:
v královském hradě jej prodávej,
za nic jiného však nedávej
nežli za nohy." -
Pachole v bráně sedělo,
zlatý kolovrat drželo.
Královna z okna vyhlížela:
"Kéž bych ten kolovrátek měla
z ryzího zlata!"
"Jděte se, matko, pozeptat,
zač je ten zlatý kolovrat?"
"Kupte, paničko, drahý není,
můj otec příliš nevycení:
za dvě nohy jest."
"Za nohy? Ajaj, divná věc!
Ale já chci jej míti přec:
jděte, mamičko, do komory,
jsou tam ty nohy naší Dory,
dejte mu je zaň."
Pachole nohy přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. -
"Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako bývalo."
A ránu k ráně přiložil,
a v nohou oheň zas ožil,
a v jeden celek srostlo tělo,
jako by vždycky bylo celo,
bez porušení.
"Jdi, mé pachole, k polici,
vezmi tu zlatou přeslici:
v královském hradě ji prodávej,
za nic jiného vak nedávej,
nežli za ruce." -
Pachole v bráně sedělo,
přeslici v rukou drželo.
Královna z okna vyhlížela:
"Och, kéž bych tu přesličku měla
ke kolovrátku!
Vstaňte, mamičko, z lavice,
ptejte se, zač ta přeslice?" -
"Kupte, paničko, drahá není,
můj otec příliš nevycení,
za dvě ruce jest."
"Za ruce!? Divná, divná věc!
Ale já ji chci míti přec:
jděte, mamičko, do komory,
jsou tam ty ruce naší Dory,
přineste mu je."
Pachole ruce přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. -
"Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako bývalo."
A ránu k ráně přiložil,
a v rukou oheň zas ožil;
a v jeden celek srostlo tělo,
jako by vždycky bylo celo,
bez porušení.
"Skoč, hochu, na cestu se měj,
mám zlatý kužel na prodej:
v královském hradě jej prodávej,
za nic jiného však nedávej,
nežli za oči." -
Pachole v bráně sedělo,
zlatý kuželík drželo.
Královna z okna vyhlížela:
"Kéž bych ten kuželíček měla
na tu přesličku!
Vstaňte, mamičko, jděte zas,
ptejte se, zač ten kužel as?" -
"Za oči, paní, jinak není,
tak mi dal otec poručení,
za dvě oči jest."
"Za oči!? Neslýchaná věc!
A kdo je, chlapče, tvůj otec?" -
"Netřeba znáti otce mého:
kdo by ho hledal, nenajde ho,
jinak přijde sám." -
"Mámo, mamičko, co počít?
A já ten kužel musím mít!
Jděte tam zase do komory,
jsou tam ty oči naší Dory,
ať je odnese."
Pachole oči přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. -
"Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako kdy prve."
A oči v důlky položil,
a zhaslý oheň zas ožil;
a panna vůkol pohlížela -
však nikoho tu neviděla,
než se samotnu.
V
A když byly tři neděle,
král jede z vojny vesele:
"A jak se má, má paní milá,
a zdalis pamětliva byla
mých posledních slov?"
"Och, já je v srdci nosila,
a hleďte, co jsem koupila:
jediný mezi kolovraty,
přeslici, kužel - celý zlatý,
vše to z lásky k vám!"
"Pojď se, má paní, posadit,
upřeď mi z lásky zlatou nit." -
Ke kolovrátku chutě sedla,
jak zatočila, celá zbledla -
běda, jaký zpěv!
"Vrrr - zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit:
nevlastní sestru jsi zabila,
údův a očí ji zbavila -
vrrr - zlá to nit!"
"Jaký to kolovrátek máš?
A jak mi divně na něj hráš!
Zahraj mi, paní, ještě znova,
nevím, co chtějí tato slova:
přeď, má paní, přeď!"
"Vrrr - zlou to předeš nit!
Chtěla jsi krále ošidit:
pravou nevěstu jsi zabila
a sama ses jí učinila -
vrrr - zlá to nit!"
"Hó, strašlivě mi, paní, hráš!
Nejsi tak, jak se býti zdáš!
Zahraj mi, paní, do třetice,
abych uslyšel ještě více:
přeď, má paní, přeď!"
"Vrrr - zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit:
sestra tvá v lese, v duté skále,
ukradla jsi jí chotě krále -
vrrr - zlá to nit!"
Jak ta slova král uslyšel,
skočil na vrance, k lesu jel;
hledal a volal v šíré lesy:
"Kdes, má Dorničko, kde jsi, kde jsi,
kdes, má rozmilá?"
VI
Od lesa k hradu polí lán,
hoj jede, jede s paní pán;
na vraném bujném jedou koni,
vesele podkovičky zvoní,
na královský hrad.
I přišla svatba zase zpět,
panna nevěsta jako květ;
i byly hody, radování,
hudby a plesy bez ustání
po tři neděle.
A co ta matka babice?
A co ta dcera hadice? -
Hoj, vyjí čtyři vlci v lese,
každý po jedné noze nese
ze dvou ženských těl.
Z hlavy jim oči vyňaty,
ruce i nohy uťaty:
co prve panně udělaly,
toho teď na se dočekaly
v lese hlubokém.
A co ten zlatý kolovrat?
Jakou teď píseň bude hrát?
Jen do třetice zahrát přišel,
pak ho již nikdo neuslyšel,
ani nespatřil.

zoo

29. listopadu 2009 v 12:10 | neznám |  vtipy :-)


"Heč, já jsem byl včera zadarmo v Zoo!" chlubí se Jan. "No, že Tě tam pustili, to se nedivím," reaguje Anička, ale, že Tě pustili ven?" to se divím.


vtip

29. listopadu 2009 v 12:07 vtipy :-)


Přijde policajt k doktorovi a má spálený uši.
"Prosím vás, jak se vám to stalo?"
"Ale žehlím si uniformu,
zazvonil telefon, tak jsem tu žehličku ze zvyku přiložil k uchu a povídám "Slyším"."
"No dobře, ale od čeho máte spálený to druhý ucho?"
"To jsem volal záchranku."


pastelky

29. listopadu 2009 v 10:40 | neznám |  obrázky

♥ ten je dobrej

29. listopadu 2009 v 10:35 | neznám |  vtipy :-)

Ve škole povídá paní učitelka: "Venku tak krásně sněží, co kdybychom začali s koulováním?"
"Ano, ano!"
křičí žáci. "Dobře, tak k tabuli půjde Pepíček."


srdíčka

29. listopadu 2009 v 10:32 | nwm |  obrázky

Úča přes palubu

29. listopadu 2009 v 10:28 | my dvě |  vtipy :-)

Jde ředitel při hodině po chodbě a z jedné třídy slyší řev.Jde dovnitř,úča nikde.Polovina žáků se směje,zbytek brečí.Proč se smějete-Protože úča vypadla z okna.-Aproč vy brečíte-Protože jsme to neviděli


neco málo o kačce

29. listopadu 2009 v 10:18 | katka
Ahoj jmenuji se katka je mi 13 let chodím do 8.ročníku základní školy v rychnově nad kněžnou velice mě baví být na blogu a taky venku s přátaly blog mám se svoji mladší sestrou kajkou
velice doufám že se vám muj blog bude líbit a kdyby se vám cokoliv nelíbylo nabo kdyby ste neco chtěli abych na blog přidala kontaktujte mě na icq 415142637
katka matoušková

Kajka

29. listopadu 2009 v 10:12 | KAJKA
Ahoj, jmenuji se kajka je mi 9 let a chodím do 4.ročníku základní školy moje zájmi jsou blog přátelé zvířata sport atd.blog mám se svoji starší sestrou a taky doufám že se vám bude líbit kdyby ste cokoliv potřebovaly nebo se vám něco nelíbylo kontaktujte mě na icq 474281302

kájka matoušková

úvod

29. listopadu 2009 v 10:05 | katka
Takže čím bych začala toento blog jsme se sestrou založili aby jsme se nenudily doufám že se vám náš blog bude líbyt a doufám že ho budete pravidelně navštěvovat děkuju .